Moje dcera Erika má 4,5 roku. Nedáváme jí klasické průmyslové sladkosti ze supermarketu. Od narození jsem pečlivě vybírala kvalitní suroviny, skládala jídelníček a budovala zdravé návyky i vztah k jídlu. Sladké ale nedávám za odměnu ani jako „náplast" na emoce.

Z letního tábora přišla domů s modrým lízátkem v puse. Nevadilo mi, že sladkosti ochutnala — nechci je zakazovat. Bylo mi spíš líto, že se cukr dětem často předkládá jako odměna, bez přemýšlení nad důsledky.

Sladkosti jsme proměnili v nástroj výchovy

Za úspěch, za odvahu u doktora, k svátku, k Mikuláši, když nechceme řešit pláč. Učíme děti, že cukr je řešení na každou emoci — radost, bolest, smutek i nudu.

Sladkost = láska. Sladkost = útěcha. Sladkost = uznání.

A tak si děti ukládají vzorec: když mě něco bolí, sladkost to spraví. Sladkost = důkaz, že mě mají rádi. Jenže sladkost je rychlý nášup cukru bez živin, který rozkolísá metabolismus, zatěžuje slinivku, mění střevní mikrobiom a vytváří závislost už v dětství.

Cukr není projev lásky. Je to zkratka, která stojí dítě zdraví.

Co místo sladkostí?

Místo sladkostí můžeme dětem dávat odměny, které jsou smysluplné a zdravé. Nejvíc si totiž pamatují naši pozornost a emoci — ne bonbón. Ocenění může být slovní pochvala, možnost volby nebo malá symbolická odměna. Když potřebují útěchu, funguje objetí, klidná společná chvilka nebo pojmenování emocí.

Když už sladké — tak vědomě a chytře

Nejde o to cukr zakazovat. Ale nabídnout lepší alternativy a zdravější kontext:

Zásadní krok: nemít sladkosti doma

Když nejsou po ruce, neřešíš dilema. Dítěti chybí podnět, ne sladkost. Potom nebude tolik vadit, když si sladkost dá při nějaké příležitosti venku.

Jak zvládnout dětské emoce, když sladkost nepřijde

Děti reagují na změnu vzorce, který do té doby fungoval. Co pomáhá:

Cílem není být dokonalý rodič. Cílem je být vědomý rodič. Tak držím palce.

Domluvit konzultaci → ← Zpět na blog